Když jsme se rozhodovali, čemu se v projektu Achillova data II budeme věnovat, asi jsme vůbec neměli představu, jak naše rozhodnutí ovlivní několik příštích měsíců v našich životech. Tip na zajímavou „kauzu“ nám konečně dala členka sdružení Čisté Tuřany, a tím to vlastně začalo.
Nebudu psát, o čem náš článek nakonec bude. Ale pokusím se popsat, jaká byla cesta k němu.
Když se jako student žurnalistiky, (byť) známé fakulty, pokoušíte dovolat se pozornosti na krajském úřadě, vaše šance být vyslyšen, jsou mizivé. Proč by někoho mělo zajímat, že se nějaký studentík šťourá v neprůhledném financování jednoho z největších českých letišť, když právě není na stáži v Mladé Frontě, že jo?
Fakt, že vám na e-mail nikdo neodpoví, je vám jasný už při jeho odesílání. Telefony jsou super pomůcka, leckdy však na druhé straně zvedá sluchátko nepříjemná slečna sekretářka. Vybojovat si u ní rozhovor s vaším objektem zájmu je někdy boj s větrnými mlýny. Ale touha získat odpovědi je mnohdy silnější než trpělivost radních a jejich asistentek.
Následuje ilustrační epizoda. V roce 2006 byl otevřen nový terminál letiště, jehož stavbou byla pověřena firma FA PAROLLI v čele s architektem Petrem Parolkem. Stavba stála Jihomoravský kraj 245 000 000 korun, přičemž ale měla velký úspěch mezi laickou i odbornou veřejností. V roce 2007 získala odbavovací hala titul Stavba roku.
Zajímavý je fakt, že jedním z radních je pán, kterého příjmení je totožné s příjmením architekta, který získal toho roku nejlukrativnější zakázku pro kraj. Rozhodli jsme se jednoduše zeptat, je-li tato shoda jmen pouhá náhoda, nebo si příbuzní přihazují kšeftíky za veřejné peníze – tedy ano, skandál!
Paní sekretářka byla kupodivu velmi vstřícná a s panem radním jsem telefonovala už za necelou hodinu. Byl moc vstřícný a ochotný se s námi setkat. Dokonce i osobně odpovědět na naše zvídavé dotazy. Ale…
– Ne, ne, o letišti já vám bohužel nic víc neřeknu, vždyť tady na kraji sedím jenom tohle období.
Mrazení v zádech.
– Jo, ale o firmě Fa Parolli jste už slyšel, že ano? Zajímá mě, jestli se s panem architektem Parolkem znáte osobně.
– Slečno, nejste první co si mne spletla. Je to jenom shoda jmen.
Poděkuji za rozhovor a zavěsím. Místo sólokapra jsme tenkrát chytili botu. Text vznikl v rámci projektu Achillova data, který pořádají Zaostřeno o.p.s. a České centrum pro investigativní žurnalistiku o.p.s.